Napoleonské Brno

Proto se projděte Brnem a podívejte se na známé město novýma očima. Nabízíme vám něco jako „brněnskou napoleonskou cestu“. Na délku to nebude dlouhé putování, celou dobu zůstaneme v centru…

19. listopadu 1805 vjela francouzská vojska do Brna a zahájila opevňovací práce, o den později dorazil sám Napoleon. Ten odsud pravidelně vyjížděl na studium krajiny budoucí bitvy, kam hodlal nalákat spojenecká vojska. Do Brna se vracel vždy až za tmy (vydal příkaz, aby jej v každém okně vítaly dvě zapálené svíce). 

Napoleon i jeho štáb se ubytovali v Místodržitelském paláci, bývalém augustiniánském klášteře (dnešní Moravské galerii). Od 21. 11. 1805 tu až do odchodu vojsk na bojiště každý den probíhaly vojenské přehlídky. (Do místodržitelského paláce se Napoleon se svým štábem vrátil ještě jednou – po vítězné bitvě u Znojma 1809.)

V Dietrichsteinském paláci na „Zelňáku“ se pro změnu ubytoval (2.–5. 10.) ruský maršál Kutuzov, vrchní velitel spojeneckých armád v bitvě u Slavkova (viz pamětní deska na budově Moravského zemského muzea). Po příchodu Francouzů se do paláce nastěhoval maršál Lannes a na Zelném trhu před palácem byla po dobu pobytu francouzských vojsk zřízena jatka. Denně se připravovalo maso pro celou armádu (přibližně 23 krav denně z majetku nebohých okolních sedláků) a náměstí neuvěřitelně páchlo. Opodál v divadle Reduta zřídili Francouzi po slavkovské bitvě vězení pro ruské důstojníky a později také vojenský lazaret. Umíte si představit, jak tím utrpěly interiéry krásné budovy… a vinou toho divadelní provoz utichl na celá léta. 

Jen pár minut pěší chůze vás dělí od parku pod brněnským Petrovem zvaného dnes Denisovy sady. Jako poděkování za konec válečných útrap zde byl roku 1818 slavnostně vztyčen obelisk. Má tvar čtyřbokého jehlanu a každý roh stráží čtveřice pozlacených lvů. K radosti nad koncem Napoleonova pobytu na jižní Moravě měli Brňané rozhodně celý kopec důvodů. Jednak si francouzská vojenská vrchnost po obsazení Brna zabrala pro sebe honosné šlechtické paláce a vojáci měšťanské domy a kláštery. Jednak mnozí obyvatelé přízemních bytů museli přenechat své domovy koním! Kromě toho ale měli nešťastní měšťané tu „čest“ (= povinnost) postarat se také o jejich obživu. Kromě toho muselo Brno dodávat Francouzům obuv, již zmíněné tuny masa, desítky tisíců bochníků chleba atd. A korunou utrpení místních byly tisíce raněných a zajatých po bitvě – zdroj epidemie smrtonosného tyfu. 
 
Cílem našeho putování po napoleonských stopách v Brně je pomník francouzského generála Valhuberta v Tyršově sadu ve čtvrti Veveří (bývalém městském hřbitově, což dnes dokazuje jen středový hřbitovní kříž z roku 1847). Ten byl během bitvy u Slavkova smrtelně zraněn a po třech dnech v Brně zemřel. Jeho pohřbu v kostele sv. Jakuba se zúčastnil i sám Napoleon.