Nečekaná bitva u Znojma – porážka protifrancouzské koalice

11. a 12. července 1809. Dva letní dny, které v bitvě u Znojma přinesly tzv. páté protifrancouzské koalici definitivní porážku. (Válku proti napoleonské Francii tehdy rozpoutalo Rakouské císařství dubnovým vpádem do Bavorska.)

Na začátku Francouzi ustupovali, protože velká část Napoleonových armád toho měla až nad hlavu v osvobozeneckých bojích ve Španělsku. Ale nebyl by to stratég Napoleon, kdyby na nové nebezpečí na východě svých zemí nereagoval chytrými tahy jako Kasparov na šachovnici. Už mezi 19. a 22. dubnem uštědřil rakouským vojskům sérii porážek. Rakušané museli pod vedením arcivévody Karla ustoupit a 13. května byla Francouzům bez odporu vydána vídeňská metropole.

1. porážka Napoleonovy kariéry

Nepřátelské armády rozdělené Dunajem dumaly jak překročit řeku. Napoleon to zkusil 20. května – a v bitvě u Aspern zažil svou úplně první porážku. Druhý pokus o dva týdny ale znamenal úspěch. Rakušané utrpěli 4. července znovu porážku v bitvě u Wagramu a pod vedením arcivévody Karla ustoupili na Moravu. Jen v těchto dvou bitvách ztratili Francouzi 56 tisíc a Rakušané 46 tisíc mužů! 

Rakouský arcivévoda Karel se pokusil získat čas pro ústup svých vojsk u Znojma. Záložní sbor elitních granátnických praporů se rozestavil mezi Dobšicemi a Suchohrdly a blokoval most u Oblekovic. 9. července vyslal arcivévoda k Napoleonovi knížete Liechtensteina s nabídkou příměří. Kníže se ale k Napoleonovi dostal až 11. července. Pozdě, u Znojma se mezitím rozhořely první střety.

Francouzské jednotky se vylouply východně od Znojma včetně francouzských spojenců Bavorů. Napoleonův generál Marmont měl za to, že narazil jen na slabý rakouský zadní voj, a tak téměř z chodu zaútočil. Jenže… Rakušané byli připravení. Než Francouzi ovládli Dobšice, nejdřív byly pětkrát dobyty a znovu ztraceny. 

U Suchohrdel mezitím došlo ke střetu těžké jízdy a Francouzi pochopili, že narazili na silné uskupení rakouských jednotek. Dovolávali se posil přímo u císaře. Napoleon i přes hlubokou frustraci svým uspěchaným velitelům pomohl. 

2. den bitvy a grand finale

A tak 12. července dorazily ke Znojmu francouzské posily maršála Massény a Francouzi v přesile odstartovali masivní úder. Postupovali přes klášter v Louce ke Znojmu, ale letní bouřka (a rozbahněný terén) jejich postup zastavila. A co neobjevili v klášterních vinných sklepích… než bohaté zásoby vynikajícího znojemského vína. V rekordním čase upadli do zcela nebojeschopného stavu. Jako by to nestačilo, právě v tu dobu na Louku zaútočili rakouští granátníci. Od porážky Francouze zachránil vteřinu před dvanáctou příjezd kyrysnického pluku, který Rakušany od Louky zatlačil ke znojemským hradbám. 

Odpoledne dorazily další francouzské síly. A přestože Rakušanům přišla na pomoc císařská garda, Francouzi byli v obří přesile. 100 tisíc Francouzů a jejich spojenců proti 40 tisícům Rakušanů. Napoleon přesto další postup zastavil a dle legendy prohlásil: „Dost bylo krve!“ Místo krveprolití uzavřeli příměří.

Dodnes se historici dohadují, co za nečekaným rozhodnutím Napoleona stálo. Ten si k tomu zapsal: „Bitva se má svést, až když už nelze čekat žádnou šťastnou změnu, neboť svoji podstatou je osud bitvy vždy nejistý.“

Diplomatický postup si mohl francouzský císař dovolit, byl jednoznačný vítěz a v následných jednáních o míru ztratila Rakouská říše území na Jadranu a stala se de facto vnitrozemským státem. Napoleon donutil Rakousko k podpisu spojenecké smlouvy a jako symbolickou pečeť si vyžádal za manželku dceru rakouského císaře Františka I. Marii Luisu. 

Bitva u Znojma potvrdila – alespoň na čas – císaře Napoleona coby pána Evropy. 

Osudný rok 1805