Být či nebýt, to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Ptá se Hamlet, kralevic dánský. A my se ptáme – co takhle zajít na ochotnické divadlo?!
Od roku 2017 figuruje na národním seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ochotnické divadlo.
Nositeli tohoto nevšedního statku jsou ochotnické soubory. „Ochotníci“ jsou u nás rozšířený fenomén s tradicí od sklonku 18. století. Jsou součástí místní kultury a kromě samotných divadelních představení hrají roli spolutvůrců společenského života. V každém kraji ČR působí několik desítek ochotnických spolků!
Co mají společného? Hraní je záležitostí srdce, tady nejde o výdělky a slávu. Hrají ve volném čase, ať už profesně řídí šalinu (někde možná tramvaj), vážou kytice nebo učí matiku. Motivací není primárně tvořit umělecká díla. Ochotnické divadlo je pevně zakotvené v prostředí, s nímž komunikuje a z něhož čerpá inspiraci. Jde o prohlubování (lokálních) sociálních vazeb. Proto největší odezvu mívají ochotníci v malých obcích. Oficiálně hraje v tuzemsku kolem 1500 souborů do 5 tisíc obyvatel. Ale číslo je nejspíš vyšší. A pozor, ochotnické spolky fungují také mimo ČR v místech se silnou krajanskou menšinou. Od USA po české vesnice v rumunském Banátu.
Kromě celostátního seznamu se v roce 2019 dostalo jihomoravské ochotnické divadlo na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje. Navrhnul ho Divadelní spolek bratří Mrštíků Boleradice.
„Děvčico nešťastná... tys jé otrávila!“ A Maryša dutě odvětí: „Otrávila.“
Boleradické ochotnické divadlo má tradici přes století. Štafetu si předávali učitelští i sokolové. Vrcholem ochotnické éry bylo meziválečné období. Úroveň provedení nebyla ohromující, ale občas sehráli i náročné klasické hry jako zmíněnou tragédii Maryšu, jejíž jméno spolek nese. Po roce 1945 divadelní prkna opět ožila, přibylo loutkové divadlo. Místní hostovali v okolí a na revanž hostili kolegy. Temný rok 1948 vnesl do (nejen divadelního) života útlum. Ale toho bohdá nebude…
Přes všechny překážky jeviště postupně ožívalo a renesanci přineslo v roce 1982 představení Maryša na Národní přehlídce vesnických divadelních souborů. Úspěch zapůsobil jako živá voda a boleradický soubor bodoval na okresních a krajských přehlídkách. Po revoluci vyjel za hranice (do Švédska a Anglie) a dokonce za oceán do New Yorku, kde nadchnul krajany.
Dnes je boleradické divadlo nepřehlédnutelným kulturním fenoménem jihu Moravy. Každou sezonu odehraje až 70 ochotnických představení všech žánrů. Téměř vždy je vyprodáno, diváci nadšení.
Několik vesnic na kyjovském Slovácku dodnes vyznává tradici ornamentů vysypávaných z písku. Dřív obyvatelé originálně zdobili cesty před každou nedělní mší, dnes provázejí hody, svatby, folklórní slavnosti. Přijeďte se podívat a třeba si taky vysypat svůj vzor!
Žarošice, proslulé poutní místo na Slovácku na okraji Ždánického lesa. Na mariánské pouti se tu každoročně fyzicky i emočně potká obrovské množství poutníků z Moravy, Slovenska i Rakouska. Kdo do Žarošic putuje, potěší své srdéčko, tvrdí starobylá poutní píseň. Tohle byste měli zažít také.
Březen, za kamna vlezem? To snad letos nebude třeba. Čekají nás příjemné jarní teploty, navíc byste přišli o spoustu zajímavých akcí. Ze zimního spánku se probouzí mnoho památek a s krásnými akcemi se přímo roztrhl pytel. Co v březnu na jižní Moravě neminout? Čtěte dál a vybírejte.
.jpg/350x220)