Rodák z malých moravských Ivančic žil ve Vídni, Mnichově, Paříži i New Yorku. Zažil období chudoby i solventnosti. Řekli mu, že malířství není nic pro něj – a stal se z něj malíř, kterého znají všude ve světě.
Narodil se roku 1860 v Ivančicích a jako jeho 5 sourozenců dostal jméno začínající na A. Alfons už v předškolním věku rád kreslil (levou rukou, poté byl pravák). Na studiích v Brně se projevila jeho bohémské povaha – 2. a 3. ročník musel opakovat, až ho z gymnázia vyhodili definitivně.
Po návratu do Ivančic pracoval jako soudní písař. Umělecky se realizoval ve vlasteneckých spolcích a maloval kulisy pro ochotnické divadlo. Na pražskou Akademii se nedostal a od soudu ho nakonec vyhodili (když jednou obžalované místo zápisu kreslil). 1879 odjel na inzerát do Vídně jako malíř divadelních kulis. Pár let nato zničil vídeňskou divadelní scénu tragický požár se stovkami obětí z řad diváků a Mucha dostal dalšího padáka.
Odjel do Mikulova, kde realizoval plakáty, oznámení, pozvánky.... až přišla zakázka od hraběte Khuen-Belasiho. Mucha freskami vyzdobil jídelnu hrušovanského zámku Emmahof a poté jeho bratrovi namaloval fresky v rodinném hradě v Tyrolích tak pěkně, že se hrabě stal jeho mecenášem. Mucha odjíždí studovat malířství do Mnichova a poté do Paříže.
Vídal se s mnoha slavnými lidmi. Když se třeba vrátil Paul Gauguin z vysněného pobytu z Tahiti a byl úplně bez peněz, právě Mucha mu poskytl přístřeší. (Krátce na to Mucha chytil tyfus, kterému málem podlehl.)
Mucha se stal uznávaným výtvarníkem, otevřel si vlastní Cours Mucha a začal vyučovat na prestižní akademii Carmen. Zásadní milník jeho kariéry? Nastal o Vánocích 1894. Divadelní diva Sarah Bernhardt potřebovala narychlo plakát pro novou hru Gismondu. Prakticky přes noc se z Muchy stala malířská star. Sarah byla nadšená, protože český malíř pojal plakát jinak, než bylo tehdy zvykem.
Vytvořil působivé vizuální dílo. Takový plakát nikdo nemohl přehlédnout! Lidé byli fascinovaní… Mucha nastavil pro užité umění novou laťku – od plakátů přes šperky a nábytek po obaly na cukrovinky pro firmu Nestlé. Pro slavnou herečku Mucha navrhl další plakáty, kostýmy a dokonce účesy. Francouzi ho milovali. Do toho vpadla pařížská Světová výstava 1900. Nesla se právě v duchu secese. Mucha nemohl chybět! Na žádost vídeňské vlády zrealizoval pavilon Bosny a Hercegoviny. Výstava trvala 7 měsíců a Muchův pavilon patřil k nejnavštěvovanějším.
Ale abychom nezapomněli – roku 1903 se Mucha seznámil se svou budoucí ženou Marií, tehdy studentkou malby, která brala u Muchy soukromé hodiny. Následujících pár let strávil Alfons mezi Evropou a New Yorkem (1906 se oženil s Marií a rozhodli se žít ve Státech, kde např. přednášel na Institutu umění).
V USA sehnal Mucha bohatého mecenáše na realizaci svého snu – namalovat velkolepou sérii velkoformátových obrazů s námětem dějin slovanských národů od pravěku po současnost. Roku 1910 se proto natrvalo vrátil do Čech a po 18 letech dílo opravdu dokončil. Pojmenoval ho SLOVANSKÁ EPOPEJ.
Po první světové válce navrhl Mucha sérii prvních československých poštovních známek, bankovek, státní znak a dokonce policejní uniformy. Když 1939 vtrhli nacisté do Československa, Mucha byl mezi prvními zatčenými, které gestapo odtáhlo k výslechu. Několik měsíců poté zemřel na následky zápalu plic. Němci pochopitelně zakázali státní pohřeb českého vlastence – přesto se s ním na Vyšehrad přišlo rozloučit obrovské množství lidí. A jeho dílo žije dál!